Vezmi cep, pojď na mlat, dám ti chléb, dám ti plat...

K období masopustu patří i pečení koblih a koláčů. Kde však vzít mouku? U mlynáře. Kde však vzít zrno? U sedláka. To byla naše únorová badatelská cesta☺.

Zjišťování původu surovin a potravin je nedílnou součástí vzdělávání dětí o jídle. Znát souvislosti, návaznosti a zákonitosti je pro děti velmi důležité. A i když jsou jen malé, je na nás velkých přiblížit jim vše tak, aby chápaly. My jsme za zrnem šli cestou sedláka, který nejdříve pole zorá a pak do něj rozhodí zrníčka. Děti si zkoušely řadit celý příběh. Zrníčko je v zemi, roste, vyroste, přijde sedlák, srpem či kosou ho požne, pak ho dá do snopů a do panáků a suší ho, poté ho cepy vymlátí, přesije od slupiček, dá do pytlů a má sklizeno☺. Právě na té původní cestě ukazujeme, kolik práce to dá, kolik času musí uplynout, kolik vláhy musí spadnout. A v dnešním kontextu - kolik stroje umí ušetřit práce a času. Ale je to vyváženo i tím druhým faktem. Kombajn je ze železa - musela se vytěžit ruda. Jezdí na naftu - musela se vytěžit ropa. Je obrovský - musely se rozorat meze , aby se kombajn na pole vešel.Samozřejmě, že pokrok je důležitý. Ale je dobré dětem ukazovat i druhou stranu mince. A když něco přírodě vezmeme, musíme jí to zase jinde vrátit. Takto učíme děti péči o přírodu☺.