Portugalsko ukazuje další cestu ke zdravějším školním obědům. Co by si z nových doporučení mohlo vzít Česko?

20. 10. 2026
Skutečně zdravá škola

Více luštěnin, nejméně tři druhy zeleniny a tři druhy ovoce denně, méně sladkých dezertů a smažených pokrmů. Portugalsko aktualizovalo doporučení pro školní jídelny a nabízí konkrétní inspiraci také pro českou výživovou politiku. V době monitorování zavádění nového spotřebního koše stojí za pozornost nejen to, co se má dětem podávat, ale také jak stát kvalitu školního stravování definuje, podporuje a vyhodnocuje.

Nová portugalská doporučení pro školní jídelníčky a jídelny zveřejnily 16. října 2026 instituce EduQA a Direção-Geral da Saúde (DGS), tedy Institut pro vzdělávání, kvalitu a hodnocení a Generální ředitelství zdravotnictví. Dokument vznikl ve spolupráci resortů školství a zdravotnictví a aktualizuje předchozí doporučení s ohledem na nové poznatky z výživy a ochrany veřejného zdraví.

Pro Českou republiku přichází tato novinka v důležitém okamžiku. Nový spotřební koš, který upravuje výživové normy školního stravování, má být povinný od 1. září 2027. Během přechodného období se připravují metodické materiály a podpora školních jídelen. Právě nyní je proto vhodná chvíle přemýšlet, zda vedle nastavení závazných norem dokážeme dostatečně podporovat i širší cíle školního stravování: zdraví dětí, rozvoj jejich stravovacích návyků, role jídelny jako prostředí pro vzdělávání a udržitelnost potravinového systému.

Co konkrétně Portugalsko doporučuje?

Portugalský dokument Orientações para Ementas e Refeitórios Escolares 2026 není jen obecným prohlášením o významu zdravé výživy. Přináší konkrétní vodítka pro sestavování jídelníčků, výběr surovin i organizaci školního stravování.

Luštěniny každý den, zelenina a ovoce v několika druzích

Dokument doporučuje každodenní přítomnost luštěnin, ať už v polévce, nebo v hlavním jídle. Současně zdůrazňuje pestrost rostlinných potravin: v nabídce mají být každý den nejméně tři druhy zeleniny a tři druhy ovoce.

Luštěniny mohou být také jediným zdrojem bílkovin v hlavním jídle, a to dvakrát až čtyřikrát měsíčně.

Pro českou politiku školního stravování je důležité, že doporučení pracuje nejen s množstvím jednotlivých skupin potravin, ale také s jejich rozmanitostí a četností zařazování. To může být podnětem k diskusi, zda české metodiky dostatečně podporují pravidelnou nabídku rozmanitých rostlinných jídel a zda se kvalita jídelníčku hodnotí také z hlediska jeho skutečné pestrosti.

Méně sladkých dezertů a úpravy s menším množstvím tuku

Portugalsko doporučuje snížit četnost sladkých dezertů a omezovat způsoby přípravy pokrmů spojené s vyšším přídavkem tuku.

Další oblastí je nabídka výrobků používaných jako alternativa hlavního zdroje bílkovin, zejména solených a průmyslově zpracovaných výrobků z masa a ryb. Dokument se zabývá také omezením nabídky ryb s vysokým obsahem methylrtuti v souladu s národními zdravotními doporučeními.

Z pohledu tvorby politik je podstatné, že portugalský přístup propojuje výživovou kvalitu s konkrétními provozními rozhodnutími. Neřeší jen živiny na papíře, ale také četnost jednotlivých pokrmů a způsob, jakým se připravují.

Školní jídelna jako součást vzdělávání

Portugalské doporučení výslovně zdůrazňuje, že jídelna nemá být pouze místem výdeje jídla. Je také prostředím, kde děti poznávají potraviny, ochutnávají nové pokrmy, rozvíjejí své dovednosti a vytvářejí si vztah ke stravování.

Dokument propojuje výživovou kvalitu se zásadami udržitelnosti a středomořského stravování. Připomíná rovněž význam školního stravování pro rovný přístup dětí ke kvalitnímu jídlu.

Uspořádání výdeje podporující zdravější výběr

Zelenina má být umístěna na začátku výdejní linky a ovoce na dobře viditelném, atraktivním místě. Jde o praktické využití principů behaviorálního designu (nudging).

Dostatek času na oběd

Doporučuje se alespoň 30 minut na samotné jídlo, bez čekání ve frontě. To by nemělo přesáhnout 10–15 minut.

Pozitivní vztah k jídlu

Dospělí mají děti podporovat v ochutnávání nových potravin, respektovat signály hladu a sytosti a vyhýbat se nátlaku při jídle.

Doporučení rovněž požadují včasnou dostupnost jídelníčků rodičům, nejméně deset pracovních dnů předem, a zdůrazňují úlohu jídelny při prevenci potravinového odpadu.

Tento rozměr je pro tvorbu veřejné politiky zvlášť důležitý: úspěch systému nelze posuzovat pouze podle splnění výživových norem. Význam má také to, zda děti nabízená jídla skutečně jedí a zda si ze školy odnášejí zdravější stravovací návyky.

Portugalský příklad není důvodem k automatickému přebírání dalších povinností. Je spíše příležitostí položit si otázku, zda současný český systém dostatečně propojuje tři úrovně: závazné výživové normy, konkrétní doporučení pro sestavování jídelníčků a dlouhodobé cíle v oblasti veřejného zdraví a vzdělávání.

Pět podnětů pro české tvůrce politik

1. Zvážit konkrétnější doporučení pro pestrost rostlinných potravin.

Portugalsko stanovuje jasná vodítka pro každodenní zastoupení luštěnin, zeleniny a ovoce. V českém prostředí by stálo za to vyhodnotit, zda by podobně srozumitelná doporučení mohla doplnit nový spotřební koš a pomoci jídelnám převádět výživové cíle do konkrétních jídelníčků.

Neznamenalo by to nutně zavádění dalších závazných limitů. Prvním krokem může být odborné doporučení doplněné o modelové jídelníčky a receptury, které zohlední věk dětí, sezónnost, dostupnost surovin i možnosti různě velkých provozů.

2. Vedle složení sledovat i způsob přípravy pokrmů.

Portugalská doporučení výslovně upozorňují na četnost sladkých dezertů a způsoby přípravy spojené s vyšším přídavkem tuku. Pro českou politiku to může být podnět k systematičtějšímu propojení výživových norem s doporučeními pro technologii přípravy jídel.

V praxi by šlo například o srozumitelnější metodické vedení při volbě vhodných technologických postupů, práci s recepturami a plánování sladkých pokrmů. Cílem by nebylo pouze splnit normu, ale dosáhnout kvalitního výsledku na talíři.

3. Hodnotit také pestrost a skutečnou přijatelnost jídel.

Splnění výživových norem je nezbytným předpokladem, samo o sobě však neříká vše o kvalitě stravování. Pokud děti jídla odmítají nebo se velká část porcí vrací, potenciální zdravotní přínos se nenaplňuje.

Český systém by proto mohl více využívat sledování spotřeby, množství zbytků, přijatelnosti jednotlivých jídel a dlouhodobého vývoje skladby jídelníčků. Taková data by pomohla odlišit problémy, které vyžadují změnu pravidel, od těch, které lze řešit metodickou podporou a úpravou receptur.

4. Posílit vzdělávací rozměr školního stravování.

Portugalsko chápe jídelnu jako součást prostředí, které utváří vztah dětí k jídlu. Česká politika by mohla tento princip důsledněji promítnout do podpory škol: například prostřednictvím propojení školního stravování s výukou, ochutnávek, seznamování s původem potravin nebo spolupráce pedagogů s pracovníky jídelny.

Nejde o to přidávat kuchařkám a vedoucím jídelen další administrativní povinnosti. Důležité je vytvořit podmínky, aby vzdělávání o jídle bylo přirozenou součástí života školy a aby za něj nebyla odpovědná pouze jídelna.

5. Propojit výživovou politiku s udržitelností a rovností přístupu.

Portugalský dokument spojuje kvalitu jídelníčku s udržitelností a významem školního stravování pro děti z různých sociálních prostředí. Pro Česko to představuje příležitost lépe propojit výživová pravidla s podporou kvalitních surovin, sezónnosti, omezení plýtvání a dostupnosti zdravého jídla pro všechny děti.

Při formulování těchto cílů je důležité zohlednit ekonomické a personální možnosti školních jídelen. Ambiciózní požadavky musí doprovázet realistická implementace, dostupné suroviny a odborná pomoc.

Nejen pravidla, ale také nástroje k jejich naplnění

Zkušenost Portugalska je zajímavá také tím, že výživová doporučení chápe jako součást širšího systému podpory. Dokument vznikl ve spolupráci institucí z oblasti vzdělávání a zdravotnictví. Tato spolupráce může být inspirací i pro české prostředí, kde se na nastavování a realizaci školního stravování podílí více resortů a odborných institucí.

Česká republika má přitom již vybudovaný základ metodické podpory prostřednictvím MŠMT, Ministerstva zdravotnictví a Státního zdravotního ústavu. Dalším krokem může být systematické vyhodnocování toho, které formy podpory školám nejvíce pomáhají, kde přetrvávají problémy a jak se změny promítají do skutečné nabídky jídel.

Příkladem portugalského přístupu k podpoře praxe je také nástroj SPARE, který vyvinuly portugalské zdravotnické a vzdělávací instituce ve spolupráci s odborníky na výživu z Univerzity v Portu. Slouží k plánování a hodnocení školních jídelníčků, posuzování jejich nutriční vyváženosti a pestrosti a sledování oblastí vyžadujících zlepšení.

Pro české tvůrce politik je to podnět k úvaze, zda by vedle metodických dokumentů a softwarových nástrojů používaných jídelnami neměl být dále rozvíjen také jednotný rámec pro hodnocení kvality školního stravování. Ten by mohl spojovat údaje o plnění norem, skladbě jídelníčků, přijatelnosti jídel a plýtvání potravinami, aniž by vytvářel nepřiměřenou administrativní zátěž.

Zdroje

Zpět na výpis