Jídlo je ideálním tématem pro školní vzdělávání

Jídlo je ideálním tématem pro školní vzdělávání, říká Bohuslav Sedláček, učitel a zakladatel občanské iniciativy Skutečně zdravá škola

Proč by podle vás mělo být jídlo jedním z témat, o kterém se žáci ve školách budou učit?

Děkuji za tu otázku, ona zní možná triviálně, ale odpověď má několik úrovní. Ta první je asi jasná. S jídlem se setkáváme každý den. Každý den tedy do našeho těla přinášíme něco z venku a zdá se, že stále více lidí považuje za důležité řešit, co to vlastně je, odkud to pochází a co se s tím v těle děje. Jednoduše řečeno, není jedno, co jíme. Právě naopak. Cílem nás učitelů by mělo být vést k tomuto základnímu poznání i děti. Druhý důvod je ten, že skrze jídlo se děti ve škole mohou setkávat s něčím, co je reálné, to znamená, že se nemusí učit jen „jako“. Mohou si vypěstovat skutečné rajče a připravit si z něho skutečné rajčatové pyré třeba na těstoviny nebo zkoumat souvislosti, o nichž zatím neuvažovali. U těch těstovin se můžeme pozastavit nad tím, jaký je rozdíl mezi celozrnnými a těmi, které jsou připraveny z bílé mouky. A mouka může být tématem například pro hodiny chemie, protože obsahuje škrob, což je polysacharid, který je v našem těle štěpen na glukózu, která je energetickým substrátem pro naše buňky. Pokud je však glukózy v krvi moc, je zdraví škodlivá. Naštěstí máme inzulín, hormon, který „hlídá“ hladinu glukózy v krvi. Konkrétním výstupem může být třeba přehledná myšlenková mapa chemických souvislostí těstovin s rajčatovým pyré. A to jsme ještě nezmínili pojmy jako lykopen nebo glykemický index potravin.

To je zajímavé, ale mají učitelé např. na základních školách dostatek znalostí na to, aby začlenili tato témata do vzdělávání ve svých hodinách?

Jsem přesvědčen, že ano. Na školách máme učitele vzdělané v oblasti chemie a přírodopisu. U těchto učitelů je dobrý odborný základ, na kterém je možné stavět. Nejde však o doménu jen takto zaměřených učitelů. I v jiných předmětech se nabízí prostor, neboť jídlo je doslova průřezové, co se předmětů týče. Vlastně je vůbec otázkou, zda se nyní nedostáváme k základnímu obsahovému rozporu současného školního vzdělávání. Svět, na který má škola děti připravovat, není rozdělen na matematiku a fyziku, češtinu nebo chemii. Naopak je to svět reálných situací a problémů. Co reálnějšího je pro život člověka než jídlo samotné? Je to situace, na niž částečně reagovala reforma, která přinesla Rámcové vzdělávací programy (RVP) a průřezová témata. Právě průřezová témata jsou něčím, co mělo přinést jistou aktualizaci vzdělávacího obsahu a škola je povinna je do vzdělávání zahrnout – například environmentální výchovu, mediální výchovu nebo výchovu k evropským a globálním souvislostem.

A co tedy téma jídlo nebo zdravá strava v Rámcovém vzdělávacím programu?

Rámcový program vedle již zmíněných průřezových témat stanovuje především vzdělávací oblasti a v jejich rámci tzv. vzdělávací obory. A právě vzdělávací obor Výchova ke zdraví doporučuje jako učivo témata: „správná výživa“, „vhodná skladba stravy“ a „pitný režim“.

Doporučuje? Znamená to, že toto učivo škola nemusí zařadit?

Ne tak docela.  RVP učivo skutečně jen doporučuje, je tedy do určité míry na škole samotné, jaký název zvolí pro vzdělávací témata. Avšak to, co RVP vyžaduje a školy to tedy musí naplňovat, jsou tzv. výstupy vzdělávacích oborů. Můžeme jim rozumět jako obecným cílům stanoveným z pohledu žáka, ke kterým by vzdělávání na školách mělo směřovat. Uveďme si tedy konkrétní příklad. RVP stanovuje pro základní vzdělání v rámci oboru Výchova ke zdraví výstup, který říká, že žák „usiluje v rámci svých možností a zkušeností o aktivní podporu zdraví“. Je již na škole samotné, jak bude tento výstup naplňovat. Každopádně je zcela zřejmé, že je děti třeba obeznámit se zásadami zdravé výživy, mají-li usilovat o aktivní podporu zdraví.

Škola tedy musí vést žáky k poznání v oblasti zdravé výživy. Jak s tím souvisí školní bufety a automaty plné sladkých limonád, sladkostí a slaných brambůrek?

To je základní rozpor, na který Skutečně zdravá škola upozorňuje od samého vzniku. Děti se učí zejména sociálně. To znamená, že je nesmírně důležité, v jakém prostředí žijí. Škola je místem, kde tráví značnou část svého dětství. Je tedy prostředím, které samo o sobě spoluutváří osobnost dětí. Z tohoto hlediska je nutné, aby škola vytvářela zdravé stravovací prostředí. Vím, a to jak ze zkušenosti učitele, tak i otce malých dětí, že děti nejsou schopné samy učinit náležitý výběr ve prospěch zdravých potravin. Pokud vedle sebe budete den co den stavět kofolu, jablko, čokoládu a mrkev, velmi často vyhraje kofola a čokoláda. Nejde o to, že by děti nemohly občas ochutnat čokoládu, zejména když půjde o kvalitní hořkou čokoládu. Jde tady o to, co dětí jedí každý den. Naučit děti zdravým stravovacím návykům je odpovědnost dospělých, děti samy to zejména v dnešním prostředí agresivních reklam nezvládnou. Škola a rodičeby v tomto měli spolupracovat.

Vraťme se zpět k otázce výuky zdravého stravování. Hovořil jste o Výchově ke zdraví. Jakou formou se na školách tento obor učí?

To je v kompetenci každé školy, která to musí mít stanoveno ve vlastním Školním vzdělávacím programu, který musí mít zpracován na základě RVP.  Buď to muže být samostatný předmět stejného názvu nebopředmět s jakýmkoli jiným názvem. Škola sama může stanovit názvy vyučovacích předmětů. Jednou z dalších možností je, že výstupy tohoto vzdělávacího oboru jsou naplňovány v jiných předmětech – např. ve výuce přírodopisu nebo výchovy k občanství. 

Může škola například vyučovat předmět Jídlo a zásady zdravého stravování?

Ano, může. Má-li to tak stanoveno ve vlastním Školním vzdělávacím programu a bude-li v tomto předmětu naplňovat výstupy RVP, je to možné.

Jaké jsou další možnosti dle RVP, jak učit o jídle a zdravém stravování?

Je jich celá řada. Dokonce si myslím, že jídlo je ideálním tématem pro školní vzdělávání. Každé z dětí má nějakou zkušenost, kterou může reflektovat a na které lze zároveň stavět další vzdělávání. Vezměme si třeba průřezové téma Mediální gramotnost. Děti mohou zkoumat přesvědčovací techniky reklamy, obsahově se mohou zaměřit na jídlo a nápoje, samy se mohou pokusit reklamu vytvořit. Na naší škole s tím máme dobré zkušenosti. Děti to baví a reklamy tvoří rády. Uvědomují si při tom i to, jak je reklama ovlivňuje pří výběru jídla nebo nápojů. Další možnosti skrývá průřezové téma Multikulturní výchova a vzdělávací obor Zeměpis. Může být velmi inspirativní seznámit se s pokrmy jiných kultur a některé si zkusit připravit. A vaření je činností, která děti baví. Další možnosti je vzdělávací obor Chemie, kde se děti učí o bílkovinách, tucích, sacharidech a vitamínech. Souvislost s otázkami zdravého stravování se tu přímo nabízí.  Průřezové téma Environmentální výchova a Výchova k evropským a globálním souvislostem jsou další možnosti. Mohou ukazovat zejména na souvislost mezi tím, co jíme, a tím, jaký je svět, ve kterém žijeme. Dá se říci, že tím, co máme na talíři, ovlivňujeme svět, v němž žijeme, a to nejen ze sociálně environmentálního hlediska, ale též z hlediska ekonomického. Děti mohou přemýšlet, jaký dopad má jejich spotřebitelské chování. Kupujeme-li banány z Kostariky, něco tím podporujeme. Kupujeme-li biojogurt z regionální mlékárny, který byl vyroben z mléka krav, které se volně pasou na valašských kopcích, také tím něco podporujeme.

A co vaření? Je na základní škole povinné?

Je otázka, co myslíte tím vařením?

Myslím tím předmět, pamatuji si to ještě ze základní školy, měli jsme vaření.

Nezmínil jsem se ještě o vzdělávacím oboru Člověk a svět práce, který stanovuje téma „Příprava pokrmů“, jehož výstupem by mimo jiné mělo být, že žák „samostatně připraví jednoduchý pokrm“. Jak jsem již uvedl, škola nemá povinnost mít konkrétní název předmětu ve svém vzdělávacím programu. Ale v případě kapitoly „Příprava pokrmů“ musí zajistit, aby u žáků rozvíjela dovednost připravit jednoduchý pokrm.

Pokud by se chtěla některá škola ve svém vzdělávání na téma jídlo a zdravé stravování zaměřit, jsou již dnes k dispozici nějaké konkrétní metodické materiály pro učitele?

Ano jsou a není jich málo. Skvělou práci odvádějí neziskové organizace, které přinášejí pro učitele kvalitní materiály, jež na problematiku nahlížejí z nejrůznějších úhlů pohledu. Některé materiály se snažíme ve Skutečně zdravé škole sami vytvářet a na další odkazujeme na našich webových stránkách.

Autor: Adéla Flejšarová