Jak funguje školní stravování v Irsku

Pro inspiraci přinášíme článek z Irish Farmers Journal, který popisuje aktuální výzvy programu školního stravování v Irsku.

Podnět k zamyšlení: přehodnocení programu „Hot School Lunch“

Zastánci zdravé výživy tvrdí, že zlepšení programu teplých školních obědů prostřednictvím využívání místních surovin by mohlo přispět k zdravějšímu stravování a zároveň vytvořit nové příležitosti pro irské zemědělce.

Local Food Links je komunitní stravovací služba, která v britském regionu Dorset a východním Devonu poskytuje čerstvě uvařené školní obědy. Jedná se o model, který by bylo možné převzít v Irsku, kde se školní jídla připravují v komunitních kuchyních a rozvážejí v rámci dané lokality.

S cílem řešit problém potravinové chudoby a podporovat rovnost mezi žáky základních škol zahájila irská vláda v roce 2024 postupné zavádění svého programu „Hot School Meals“ (Teplé školní obědy).

Odhaduje se, že do září 2025 se program rozšířil do 3 200 základních škol a zahrnul 550 000 žáků po celé zemi. Zúčastněné základní školy každoročně žádají o vládní financování programu a jsou odpovědné za výběr vlastního dodavatele teplých obědů prostřednictvím systému veřejných zakázek.

Ačkoli se jedná o obdivuhodný úspěch, při zavádění programu se vyskytly závažné problémy, zejména u venkovských škol s omezenými možnostmi.

Učitelé, ředitelé škol, žáci a rodiče poukazují na obrovské množství potravinového odpadu a obalů, které tento program generuje. Zpochybňována je také chuť, výživová hodnota a celková kvalita jídel, stejně jako proces financování a zadávání veřejných zakázek, který školy musí využívat k zajištění stravy.

V reakci na tuto kritiku a v souladu s nejnovější aktualizací programu (březen 2026) byly provedeny změny, které mají za cíl zpřístupnit výběrové řízení a poskytnout školám více možností. Opakované objednávky již nejsou povoleny a potravinový odpad bude nyní ze škol odvážen jednou týdně.

Školám je v rámci programu teplých školních obědů poskytováno 3,20 € (78 Kč) na dítě a den a dodavatelé stravovacích služeb musí být vybíráni prostřednictvím veřejného výběrového řízení. Tento proces je složitý a menší stravovací společnosti se v něm často nedokážou zorientovat. V důsledku toho se mnoho školních obědů připravuje ve velkých centrálních kuchyních, přepravuje po celé zemi a na místě se pouze ohřívá.

Více než jen jídlo

V březnu 2026 zveřejnil Společný výbor irského parlamentu pro vzdělávání a mládež svou 77stránkovou zprávu o vyhodnocení dopadů programu školního stravování, která obsahovala doporučení, včetně návrhu na zřízení vlastních vývařoven přímo ve školách. Ve svém prohlášení před výborem autoři zprávy zdůraznili, jak je důležité zajistit, aby děti ze znevýhodněného prostředí měly stálý přístup k výživné stravě, a upozornili, že bez školního stravování by mnoho ohrožených dětí mohlo mít potíže se zajištěním pravidelného stravování.

Dr. Michelle Darmodyová a Ruth Hegartyová z organizace Food Policy Ireland tuto zprávu uvítaly a v té době vydaly prohlášení jménem své kampaně „More Than a Meal“. Kampaň „More Than a Meal“ je podporována organizací School Food Coalition a prosazuje přijetí opatření směřujících k zavedení školního stravovacího programu, který zajistí dětem kvalitní stravu a zároveň bude přínosem pro místní zemědělské podniky, přispěje k ochraně životního prostředí, posílí místní komunity a podpoří dlouhodobé vzdělávání dětí o jídle.

„Zpráva jasně ukazuje, že zlepšení současného programu školního stravování nespočívá v provedení několika drobných úprav, ale v zásadní revizi politiky a v transformativním přístupu,“ uvádí se v jejich prohlášení.

„Je to systémový problém, který vyžaduje zásadní změnu,“ říká v rozhovoru pro časopis Irish Country Living. „Je to úžasný nápad – zajistit jídlo dětem, které ho potřebují. Ideologie, která za tím stojí, je chvályhodná. Mohli bychom to ale dělat mnohem lépe – tak, abychom na to mohli být hrdí“.

„Těch 325 milionů eur [vyčleněných na tento program] by se dalo využít na podporu zemědělců a výrobců potravin v Irsku, ale tak se to zatím neděje.“

Komunitní centra

Na základě svého akademického výzkumu – v němž se zabývala programy školního stravování v jiných zemích a analyzovala logistické, ekologické a nutriční výzvy našeho vlastního programu – Michelle prosazuje využívání kuchyní typu „komunitního centra“ (community hub) v případech, kdy nejsou školní vývařovny schůdnou alternativou.

„Kdybychom měli 100 takových center, z nichž každé by obsluhovalo přibližně 30 škol ve svém okolí a poskytovalo pracovní místa místním obyvatelům, pokrylo by to téměř celou zemi.“

V Irsku existuje několik příkladů komunitních kuchyní, které zásobují místní školy, včetně oceněné organizace Duhallow Community Food Services (duhallowfoodservices.ie) v hrabství Cork. Tyto kuchyně zaměstnávají místní občany, kteří vaří, podávají a rozvážejí jídla, a mnohem častěji podporují místní zemědělce a výrobce potravin.

„Vím, že výbor Oireachtasu (irský parlament) přišel s doporučením, aby každá škola měla vlastní kuchyň – a to je skvělý nápad –, ale některé školy nebudou schopny vlastní kuchyň provozovat,“ říká Michelle. „Škola s velkou kuchyní by samozřejmě mohla sloužit i jako komunitní vývařovna. Navštívila jsem několik škol ve Velké Británii, které to tak dělají: jedna škola investuje do kuchyně a kuchařů a pak poskytuje stravovací služby i ostatním školám.“

Většina jídel v irských základních školách se každý týden vybírá pomocí aplikace. Některé aplikace nabízejí až 30 možností jídel. Mít tolik možností se může zdát jako skvělý nápad, ale Michelle říká, že výzkumy prokázaly, že méně možností ve skutečnosti vede k lepším výsledkům.

„Když děti jedí se svými vrstevníky, jsou ochotnější ochutnávat nové věci, a i když mají menší výběr, těch několik možností, které mají k dispozici, je kvalitnějších a má vyšší nutriční hodnotu,“ vysvětluje. „Často se stává, že když mají děti příliš mnoho možností, nakonec si objednávají pořád dokola to samé – ve skutečnosti tak ve své stravě nemají žádnou rozmanitost.“

Michelle v současné době pracuje na výzkumném projektu společně se svou kolegyní, specialistkou na potravinovou politiku Ruth Hegartyovou, a profesorkou Norah Campbellovou v rámci Trinity Business School. Vycházejí z příkladu organizace Duhallow Community Food Services a zkoumají její socioekonomický dopad.

„Je tam cítit obrovská péče o místní komunitu,“ říká Michelle. „Nejvzdálenější škola, do které dodávají obědy, je vzdálená 40 minut jízdy autem, ale většina z nich se nachází do 20 minut jízdy.“

„Když vláda tento program poprvé spustila, věnovala velkou pozornost celé logistice. Pokud se ale na problém podíváme z jiného úhlu – z lokálního hlediska –, věci se výrazně zjednoduší. Podívejte se na současný model: veliký počet potřebných lidí a odpracovaných hodin, stovky kilometrů ujetých každý den, celkový dopad programu na životní prostředí. Když ale přesuneme přípravu pokrmů do školní nebo komunitní vývařovny, není potřeba žádná doprava ani velké kuchyňské stroje a vzniká jen velmi málo odpadu.“

Local Food Links

Michelle uvádí několik komunitních potravinových center se sídlem ve Velké Británii jako příklady toho, jak se daří dobře zajišťovat teplé školní stravování. Jedním z takových komunitních potravinových podniků je Local Food Links (localfoodlinks.org.uk) v Dorsetu.

Caroline Morgan je jeho výkonnou ředitelkou a v podniku působí od jeho založení v roce 2006. „Letos slavíme 20 let,“ říká. „Zhruba 25 let se v Dorsetu na základních školách teplá školní strava nepodávala.“

Začali ve dvou místních školách. Jednou týdně vařili pro žáky velký hrnec polévky. Místní pekárna dodávala celozrnné rohlíky, místní farmářský obchod zeleninu a nedaleko se nacházel sad, který dodával čerstvá jablka a hrušky. Kromě toho také pekli muffiny nebo ovesné placky.

„Zpočátku to byl jen jeden den v týdnu, pak se to rozšířilo na dva dny a nakonec se zapojilo všech osm škol v našem regionu. Byla jsem najata, abych do těchto škol dodávala teplá školní jídla pět dní v týdnu.“

Zpočátku organizace fungovala s pomocí dobrovolníků, ale jak se práce stupňovala, začala využívat placené pomocníky na obědy. Brzy se o teplá jídla začalo zajímat více škol, a tak rada našla Local Food Links, nevyužívanou kuchyň, kterou dodnes používají jako základnu.

„To vše se časově shodovalo s kampaní Jamieho Olivera zaměřenou na zlepšení výživové hodnoty a kvality teplých školních jídel (pozn.: probíhala v roce 2005), ale i když vláda vyčlenila určité finanční prostředky a zapojilo se více škol, měli jsme potíže vyjít s penězi,“ říká Caroline.

„Přežití bylo vždy nejisté. A pak přišel program bezplatných školních obědů pro všechny děti [v roce 2014]. Pamatuji si, jak jeden z mých vedoucích kuchyně tehdy řekl: ‚Takže to bude jako naše vánoční večeře každý den?‘ A já jsem odpověděla: ‚Ano, tak nějak‘ – byl to opravdu obrovský skok. Pro nás to znamenalo opravdu velký rozdíl.“

Dnes společnost Local Food Links provozuje tři kuchyně a zásobuje více než 60 škol v regionech Dorset a East Devon. Ačkoli za posledních 20 let výrazně vyrostla, stále si zachovává svůj původní étos: připravovat pro žáky chutná, domácí jídla; podporovat zemědělce a producenty využíváním surovin z místních zdrojů a sestavovat jídelníčky na základě zpětné vazby od žáků a škol.

„Když zajdete do škol, uvědomíte si: proto děláme to, co děláme,“ říká Caroline. „Když vidíte, jak si jídlo vychutnávají.“

Ve zkratce

• Odborníci na výživu se domnívají, že model komunitního potravinového centra by se v Irsku mohl osvědčit při zásobování základních škol teplými obědy.
• V současném modelu se školní obědy připravují hlavně ve velké centrální kuchyni a poté se rozvážejí po celé zemi, kde se na místě znovu ohřívají.
• Komunitní kuchyně poskytují pracovní místa v dané oblasti, zajišťují rozvoz jídla a podporují místní zemědělce a výrobce potravin.

Zdroj: Irish Farmers Journal, redakčně upraveno

Jak přenést irskou a britskou zkušenost do českého prostředí?

Česká republika disponuje unikátním systémem školního stravování. Přibližně 80 % škol u nás provozuje vlastní plnohodnotnou kuchyni a nakupuje suroviny samostatně. V dohledné době však české školy a jejich zřizovatele čekají výzvy v podobě financování nepedagogických pracovníků, zavedení nových pravidel z Vyhlášky o školním stravování, tlaku na snižování potravinového odpadu a požadavků na vyšší podíl čerstvých a lokálních surovin.

Mezi některými zřizovateli škol se objevují myšlenky, že zrušení školních vývařoven a přechod na velké centrální kuchyně přinese úspory. Zkušenosti z Irska a Velké Británie (a dalších evropských zemí) však jasně ukazuje, že cesta plnoplošné centralizace a dovozu hotových jídel z dálky je slepou uličkou.

Ačkoli irský program Hot School Meals po masivním rozšíření zasáhl přes půl milionu dětí, narazil na závažné problémy: závislost na velkých centrálních kuchyních vedla ke ztrátě kvality, obrovskému množství obalového i potravinového odpadu a složité logistice, která vytlačila z trhu místní dodavatele. Naopak britský komunitní model Local Food Links nebo irský Duhallow Community Food Services prokazují, že udržitelnost, kvalita a ekonomická smysluplnost spočívají v lokálním ukotvení.

Zde jsou hlavní způsoby, jak irské a britské zkušenosti smysluplně uplatnit v českém prostředí:

Zachování vlastních kuchyní jako pilíře kvality, zaměstnanosti a edukace

Zkušenosti ze zahraničí varují před představou, že přechod na dovážená jídla ušetří veřejné rozpočty.

• Místní ekonomika a čerstvost: Vlastní školní vývařovna znamená přímou kontrolu nad kvalitou surovin, čerstvě uvařenou stravu bez zbytečného ohřívání a zachování pracovních míst přímo v komunitě.

• Vzdělávací rozměr (Celoškolní přístup ke stravování): Školní jídelna není jen výdejnou kalorií. Pokud je kuchyně součástí školy, stává se přirozeným edukačním prostorem. Děti vidí, z čeho a jak se vaří, a vytvářejí si ke stravě i kuchařskému personálu osobní vztah.
• Méně odpadu: Příprava jídla přímo na místě eliminuje potřebu jednorázových obalů denně a výrazně snižuje potravinový odpad spojený s transportem a ohříváním.

Vytvoření regionálních poradenských a výrobních „komunitních center“

Myšlenku komunitních kuchyní (Community Hubs) lze v České republice výborně adaptovat, aniž bychom rušili stávající školní vývařovny. Kraje nebo velká statutární města mohou zřídit regionální zázemí (huby), která stávajícím jídelnám poskytnou metodickou i logistickou podporu.

Tato centra by mohla plnit zásadní funkce:

• Šéfkuchař a vzdělavatel v terénu: Lektor a profesionální kuchař z centra by objížděl školní jídelny v regionu, předával kuchařkám moderní postupy, pomáhal s recepturami pro nový spotřební koš a vzdělával personál přímo v jejich provozu.
• Agregace poptávky a veřejné zakázky: Centrum by převzalo administrativní zátěž spojenou s výběrovými řízeními na dodavatele. Místo desítek samostatných malých poptávek by centrum koordinovalo komunikaci s lokálními farmáři, plánovalo logistiku závozů a zajišťovalo pravidelný dodavatelský řetězec kvalitních surovin z okolí.
• Výroba kvalitních polotovarů a zpracování přebytků: Centrum vybavené kapacitní technologií by pro jídelny v regionu vyrábělo poctivé základní polotovary – přírodní vývary, omáčkové základy, fermentovanou zeleninu či sezónní zavařeniny. Zároveň by dokázalo efektivně zpracovávat lokální nadúrodu sezónních produktů pro pozdější použití.
• Podpora pro malé a málotřídní školy: V případech, kdy malá škola z kapacitních či technických důvodů nemůže provozovat plnohodnotnou kuchyň, by toto centrum (nebo spádová větší škola) fungovalo jako spolehlivý lokální dodavatel s dojezdovou vzdáleností do 20 minut, což garantuje čerstvost i vysokou nutriční hodnotu.  

Výzva k diskusi

Příklady z Irska i Velké Británie ukazují jasné varování: snaha o plošnou centralizaci, rušení školních kuchyní a převážení obědů nepřináší očekávané ekonomické úspory ani vyšší kvalitu stravy. Naopak vytváří závislost na velkých dodavatelích a generuje obrovské množství odpadu.

Česká republika má díky existující síti školních kuchyní obrovský potenciál, který nám mnohé evropské země mohou závidět. Stojíme však na křižovatce. Bude budoucí směr českého školního stravování spočívat v technokratickém slučování a tlaku na nejnižší cenu, nebo dokážeme stávající infrastrukturu využít a posunout ji na novou úroveň?

Námět na zřízení regionálních poradenských a logistických center představuje cestu, jak zachovat autonomii i pracovní místa v místních kuchyních, a zároveň jim poskytnout profesionální zázemí, usnadnit nákup od lokálních farmářů a zvýšit kvalitu vaření.

Tento model však vyžaduje otevřenou debatu mezi všemi aktéry – zřizovateli škol a jídelen, vedoucími školních jídelen, tvůrci politik, zemědělci i odborníky na výživu.

Zapojte se do diskuse a kontaktujte nás v programu Skutečně zdravá škola. Každý podnět z praxe pomáhá utvářet budoucí podobu udržitelného a kvalitního školního stravování v Česku.

Tom Václavík, ředitel programu Skutečně zdravá škola