Masopustní veselice v MŠ Děvčátka MOMO ve Slatiňanech

A protože masopustní období končí bály, tancovačkami či merendami, tak i my jsme ve školce jednu takovou merendu pořádali. A to mi věřte, že to bylo k popukání!

Masek se sešlo požehnaně, i nadšení rodiče přispěchali, coby sličné panny a jinochové, divoženky, cirkusoví umělci i trhovci. Taktéž naše omladina se převlékla do kuchařek, hokynářek, kominíků a jiných tradičních profesí dob minulých.

Děti již v dopoledních hodinách předvedly svůj um babičkám v Domě s pečovatelskou službou, a radostně se vracely zpět v maskách, do školky a vyprávěly, jak se jim to povedlo. „Masopuste, masopuste, do kola mě, holky pusťte!

Dříve se říkalo, že rok má 5 ročních období – jaro, léto, podzim, zimu a masopust. Letos bylo toto období prazvláštní. Kalendářně byla zima, ale byly dny, kdy ve vzduchu bylo tak výrazně cítit jaro, že to mnoha z nás nedalo a vyrazili jsme nejen na obhlídky zahrad, ale již začali s jarními pracemi. Nicméně je nutno říci, že je to stále období zimy a my bychom měli odpočívat a nabírat sílu na zbytek roku.

V období masopustním je veselo, tancuje se, zpívá, hoduje. A právě takové období jsme si udělali v únorovém pondělním odpoledni ve školce spolu s rodiči a prarodiči. Sic jsme nehodovali jídla tučná a nepili korbele piva, ale koblihy doma smažené již tradičně na naší masopustní veselici chybět nesmí. A že se po nich opět zaprášilo!

Hodování se neslo i ve zdravém duchu, a tak na našem společném stole nesměl chybět domácí kváskový chléb a pomazánky z luštěnin, tentokrát z bílých fazolí, a že se po ní slehla zem? No to mi věřte. Sladkou tečkou byly muffiny z červené řepy a špaldové koláče mnoha náplní. Na našich veselicích nesmí chybět ani bramborové placky na kamnových plátech pečené a ghíčkem maštěné. A tak „Máme smutek a zármutek, že nám ten masopust utek.“

Olga Chlápková, paní hospodářka