Jak jsme si poradili s luštěninovými pomazánkami!

Nejsme velkou školkou, spíše hodně malou, ale domnívám se, že to funguje ve všech školkách stejně.

V září nastoupí noví žáčci (u nás s výhodou, že nastupují v počtu 3 - 5 dětí do smíšené třídy a maximálního počtu 20ti dětí), všechny děti mají z domu různé stravovací návyky a s tímto vstupují do společného kolektivu. Téměř všechny jsou překvapeny surovinami, které od počátku nacházejí při společném stolování na talíři, ať je to všeobecně známý kuskus, bulgur, červená čočka, jáhly po stále málo známou pohanku, quinou, kukuřičnou krupici - polentu, oves kroupy, ječmen kroupy… a každý z nich s těmito surovinami navazuje svůj vlastní stravovací vztah.

Nakonec, věřte mi, všechno dobře dopadne, podlehnou a většinu zmíněných surovin vezmou na milost a ba co více, zachutnají jim. Je to o velké práci pedagogů, kteří dětem nabízejí sousta na ochutnání, ke společnému stolování přistupují s pozitivní motivací a někdy i příběhem o dané surovině, kamarádů, kteří již chutě znají a tudíž vesele baští a také paní kuchařek, které na školkové slavnosti připravují ochutnávky pro rodiče. Bez těchto podnětů by bylo daleko těžší děti motivovat k ochutnání nových surovin a rozhodnutí, že to není nedobré, vždyť kamarádi to jedí a oblizují se za ušima:)

Sledovala jsem již po dva roky za sebou příběh luštěninových pomazánek, září: nové děti, ale i některé staronové se netváří, nechtějí ani ochutnat (a to se snažíme pracovat hlavně s červenou čočkou, která je nejoblíbenější luštěninou), říjen a listopad jsou měsíci postupného ochutnávání a následného odmítání, prosinec začíná být bez zbytků zpět do kuchyně a v lednu a únoru se již několikrát stane, že do kuchyně jde požadavek na přídavek. Hurá je vyhráno. Takto to funguje i s dalšími surovinami, nicméně najde se sem tam jedinec, který zarytě odmítá vše po celou školkovou docházku. Školka v tuto chvíli udělala maximum, drží pohromadě jako celek, který prezentuje zdravou stravu uvnitř, ale i navenek při společných setkáních s rodiči. Odměnou jsou nám prázdné talíře, ale i dotazy rodičů a prarodičů na recepty a použité suroviny.