Pohádka o šalvěji...

Počasí bylo ve vybraný den natolik deštivé, že přišly jen dvě nejodvážnější babičky.

Rodiče však chodili celé dva další týdny a nosili sazeničky bazalky, dýní, kedluben, rajčat, salátů.

Nejvíc radosti jsme si užili při kopání starého pařezu. Děti dolovaly zbytky trouchnivého dřeva, sledovaly kam až vede tunel po vyhnilém kořenu. Přes jámu pak skládali prkené mosty a do jámy se schovávali. Nikomu se jámu nechtělo zasypávat. Včelky samotářky zde začaly hledat svá hnízdečka. Jako nejvhodnější obyvatek jámy se ukázala obrovská šalvěj, kterou přinesla jedna maminka. Museli jsme ovšem jámu zasypat hlínou, a tak jsme přesyli kompost, kde jsme objevili naklíčené vlašské ořechy. Máme je teď v květináči a těšíme se až je zasadíme někde u cesty. Šalvěj je už nyní těsně před rozkvětem.

Děti na zahradě sbírají bylny: suší meduňku, otrhávají bez a ochutnávají šalvěj a rostoucí česnek a salátky.

Děkujeme všem dětem, rodičům a prarodičům, kteří přispěli k rozkvětu naší zahrady.