Pohádka o kůzlátkách ve školní družině
Na téma zdravá strava navázala také školní družina. Žáci dostali za úkol vypracovat scénář a nacvičit divadelní vystoupení na libovolnou pohádku. Úkolem bylo doporučit hrdinům správný způsob stravování. Při vystoupení žáků jsme se všichni velice pobavili. Moderní pohádka o kůzlátkách v podání žáků 4. ročníku se stala vítězem.Přikládáme scénař.
O NEZBEDNÝCH KŮZLÁTKÁCH
Autorka: Vanessa Strzondalová
Vypravěč-Julča, Maminka-Kačka, Kůzlátka-Verča, Terka, Pája, Vlk-Vaneska, Kovář-David, Hudba- Ríša
RÍŠA
Julča: Bylo, nebylo, v jedné chaloupce žily 3 kůzlátka s maminkou. Jednou ráno šla maminka nakoupit na trh do dalekého města.
RÍŠA
Kačka: Nikomu neotvírejte! Mám klíče, vrátím se až večer tak si odemknu sama.
Kačka odejde a kůzlátka si hrají. Po chvíli přijde vlk.
ŤUK, ŤUK
Vaneska: Kůzlátka děťátka, otevřete vrátka, to jsem já, vaše maminka.
Chvíli se nic neděje a kůzlátka se diví.
Pája: Tohle to má bejt naše maminka??!!
Verča: Smůla, ty nejsi naše maminka! Naše maminka má tenčí hlásek.
Terka: My máme zakázáno otevírat cizím lidem.
Vaneska odejde.
Vaneska: Téda, to byl trapas. Kdo by mi mohl pomoct? Jedině kovář.
Vlk vytáhne telefon a jde volat kovářovi.
Vaneska: (diví se) Cože?! Já už nemám kredit?! Musím si ho dobít.
Vlk odchází a přichází vypravěč.
RÍŠA
Julča: A mezitím co si vlk kupoval kredit, kůzlátka vedla rozhovor o neznámé návštěvě.
RÍŠA
Verča: Co si o tom myslíte? Já si myslím, že to byl LUMP!! (s důrazem do publika)
Pája: Já si to myslím taky protože divně SMRDĚL!! (ucpe si nos)
Terka: Hlavně že jsme neotevřely, mohl to být VLK!! (zděšený výraz)
RÍŠA-znělka
Julča: Vlk si koupil kredit a zavolal kovářovi, aby se objednal ještě na dnešní poledne.
RÍŠA-znělka
David: S čím potřebujete tak rychle pomoct?
Vanča: Ále, potřebuji jenom zpilovat jazyk.
Kovář si veme pilník a vlk ho zastaví.
Vanča: Počkej, jen si udělám s tím pilníkem selfie na facebook. Půjč mi ho.
Kovář provádí práci a vlk u toho kvílí.
Vanča: Děkuji, ani to tak nebolelo.
David: TO URČITĚ TY HRDINO!! (hrozně se u toho chechtá)
RÍŠA-znělka
Julča: Vlk s radostí že to má za sebou, peláší za kůzlátky s vidinou plného pupku.
RÍŠA-znělka
ŤUK, ŤUK
Vaneska: Kůzlátka děťátka, otevřete vrátka. To jsem já vaše maminka (nadšený úsměv)
Verča: Už je tu zas!!
Pája: Ty nejsi naše maminka, naše maminka má ještě VÍC tenčí hlásek.
Terka: Jdi pryč, my tě tady nechceme!!
Vaneska: (smutně odchází). Musím jít vyreklamovat svůj jazyk, Ach jo.
RÍŠA-znělka
Julča: Vystrašená kůzlátka rozebírají druhou nečekanou návštěvu.
RÍŠA-znělka
Pája: Já už jsem vážně vystrašená
Terka: Neboj se, dokud nikomu neotevřeme, nemusíme se bát.
Verča: A kdy už přijde maminka?
Terka: Teď je teprve odpoledne a maminka říkala, že přijde až večer. To už zvládneme,
MY SE NEDÁME!!
RÍŠA-znělka
Julča: Kůzlátka se rozhodla, že se budou dívat na televizi, aby jim to odpoledne uteklo a vlk byl opět na cestě ke kováři.
RÍŠA-znělka
David: Co potřebuješ tentokrát, vlku?
Vaneska: Reklamovat jazyk.
Kovář si nachystá tentokrát kladivo, ale zastaví se.
David: Nechceš si hodit další selfie?
Vanča: Jó, na to jsem úplně zapomněl.
Kovář začne pracovat a vlk kvílí ještě víc.
Vanča: Ještě jednou tohle a asi bych pošel.
RÍŠA-znělka
Julča: Vlk úplně zničený bolestí, belhá za kůzlátky, která při koukání na televizi zapomněla na nezvaného hosta a nečekají už žádnou další návštěvu.
RÍŠA-znělka
Verča: Takhle dlouho by nás maminka nenechala koukat na televizi.
Terka: To máš pravdu.
Pája: Už zkončil večerníček tak by mohla dorazit maminka.
BUCH, BUCH
Vaneska: Kůzlátka děťátka, otevřete vrátka. To už jsem vážně já vaše tchýně, teda sorry,
vaše maminka. Tak už mi konečně otevřete, kdo se s tím nákupem má tahat.
Pája: Jééé, maminka konečně dorazila. Já už sem se tak těšila.
Verča: Honem pojďte otevřít a pomoct mamince s nákupem.
Terka: Počkejte!! Maminka říkala, že si bere klíče a otevře si sama.
V tu chvíli přichází pravá maminka.
Kačka: Co tady děláš vlku?
Vanča: (vystrašeně) J-j-j-j-áááááá jsem přišel pojíst.
Kačka: A co jsi přišel pojíst vlku? My máme jen zeleninku, o kterou se s tebou klidně
podělíme, maso nevedeme!!
Vanča: (pomalu couvá) Vážně? Já myslel, že ano.
Kačka: To si myslíš, že jsem tak hloupá, že nevím, proč tady jsi. Na kůzlátkách by sis rád pochutnal, že
mám pravdu?
Vanča: Ano!!! Mám v sobě instinkt dravce a potřebuji maso k tomu, abych přežil.
Kačka: To já chápu, nemůžeš za to, že jsi takový, ale kůzlátka mi ŽRÁT NEBUDEŠ!!!
Vanča: Ale co mám podle tebe dělat? Kde se mám najíst?
Kačka: Kde? No přece v naší skvělé školní jídelně, kde dostaneš to nejlepší jídlo v širokém okolí.
KŮZLÁTKA: Anóó, maminka má pravdu.
Pája: Vždycky se tam výborně najím.
Terka: Mají tam moc hezké prostředí.
Verča: A s paní kuchařkami se dá skvěle popovídat.
Vanča: Vážně bych mohl?
David: No samozřejmě že jo, vždyť já tam taky chodím, pokud ti zrovna neupravuji jazyk.
Ríša: Můžeš sedět s námi u stolu.
Julča: Nemusíme mít starost o naše hladové pupky, když máme tak super jídelnu.
Ríša začne hrát hrát na kytaru a Julča ukončí divadlo představením herců, hudebního doprovodu a sebe.
Konec
