Na svatého Jána

Již několik let mají děti ze třídy Sluníčko možnost využívat vyvýšenou zahrádku s bylinkami, o kterou velice rády, společně s tetami, pečují.

Při každém setkání s bylinkami, děti zapojí téměř všechny lidské smysly. Protože je zahrádka vyvýšená, mají děti bylinky stále na očích a mohou tak snadno pozorovat jejich růst. Rozeznávají je také podle velikosti, tvaru listů a barvy květů (zrak). Naslouchají vyprávění o vzniku jejich názvů a léčivých účincích (sluch). Zkoušejí bylinky rozlišovat podle specifické vůně každé z nich (čich).

S tetami vytvářejí bylinné nálevy různých chutí, které následně ochutnávají stejně tak, jako čerstvé či sušené lístky (chuť). Dětem vyhovuje snadná přístupnost k bylinkám, která je důležitá především pro zalévání, ruční pletí zahrádky a sklizeň (hmat).

Sklizní však roční koloběh nekončí. Bylinky se následně suší, aby mohli být později využity na waldorfskou „ Svatojánskou slavnost“, která se pořádá na rozloučenou se školním rokem.

Děti společně s rodiči uvíjí věnečky z lučního kvítí a zpívají tématické písně kolem ohně. Poté přichází již dlouho očekávaná babička „ Kořenářka“, která nese dětem pytlíčky s těmito sušenými bylinkami. Traduje se totiž, že bylinky nasbírané právě o svatojánské noci, měli zvláštní léčivou a kouzelnou moc. Po rozloučení dětí s babičkou kořenářkou pálíme věnečky v ohni, abychom z těla vyhnali zlé nemoci a byli po celý rok zdraví.

„ Na Svatého Jána, otvírá se brána, pojďte děti do kola, zazpívat si zvesela. Kořeníčko koření, od boha jsi stvořený, ty se musíš pěkně sušit a já musím pytlík ušít a v něm budeš zavřený, kořeníčko koření.“