Stát chce stále školní obědy podle tabulek, bez ohledu na chuť a kvalitu
S výsledkem je vesměs spokojen a údajnou negativní mediální kampaň proti školnímu stravování považuje za neoprávněnou. Jedinými vadami na kráse jsou podle SZÚ menší porce, zbytečně nízké zastoupení tuků, vysoký obsah soli a nízký obsah draslíku a vápníku. Nevidí problém v používání chemických dochucovadel, polotovarů a nekvalitních potravin a v úřednickém lpění na poměrech živin se vytrácí důraz na kvalitní a chutný oběd.
Nemusí chutnat dětem, hlavně že splňuje parametry
Medializovaná kritika školního stravování se ve většině případů týká faktu, že řadě dětí ve školní jídelně nechutná. Jídla vařená podle požadavků spotřebního koše samozřejmě nechutnají dětem zvyklým na junk food (těm ale nebude chutnat nic), často však nechutnají i dětem zvyklým na poctivou domácí stravu. Státní zdravotní ústav však skutečnou kvalitu školního stravování evidentně neřeší a poplácává se po ramenou, jak se školní obědy „blíží k ideálu nutričních doporučení pro danou věkovou kategorii“ (oběd má totiž u školáka činit přesně 35 % denní dávky živin). To ale na skutečné kvalitě školních jídel bohužel mnoho nezmění. Nesmyslné lpění na 35 % výživových dávek, které by školní oběd měl splňovat, chutné a zdravé jídlo nezajistí, ba naopak jeho přípravu komplikuje.
Kde stát (ne)vidí problém a my ano
Kampaň za zlepšení školního stravování vedená naší iniciativou vidí jako hlavní problémy kromě zastaralého spotřebního koše zejména nízkou kvalitu surovin, ze kterých jídelny vaří, a nedostatečnou podporu personálu školních jídelen. Na to se také ve svém programu pro školy mimo jiné zaměřuje.
Pokud jde o požadavky zastaralého spotřebního koše, pak kritizujeme zbytečně velkou zátěž bílkovinami, což grafy studie SZÚ jasně dokládají, ale komentář ke studiu kupodivu vůbec nezmiňuje. Spotřební koš také neřeší kvalitu surovin, jejich lokálnost (podporu regionů) a sezónnost, zatímco ve světě se tyto parametry dostávají do popředí zájmu. Kritika kvality školního stravování je oprávněná a nepřestaneme s ní, dokud toto nebude napraveno.
Nechceme méně tuku, chceme méně smažení a margarínů
Výsledky studie jsou ale zajímavé a potvrzují nutnost námi požadované aktualizace zastaralých výživových doporučení pro školní stravování. Překvapující je však komentář, který například vinu za nízký obsah tuků ve školních obědech svádí na výživové poradce a rodiče, jak se na aktualne.cz vyjádřila brněnská metodička pro školní stravování Anna Packová: "Může za to i tlak na jídelny ze strany výživových poradců a někdy i rodičů, aby vařily co nejzdravěji. Jak je vidět, některé tuky jsou potřeba." Není to spíše tak, že jídelny především respektují doporučení odborných společností, které lpí na spotřebním koši, ale zároveň zde léta prosazují nízkotučnou stravu, margaríny místo másla a nízkotučné mléko místo plnotučného?
Samotný Spotřební koš navíc neuvádí spodní hranici pro tuky, tudíž doporučení tuky omezovat jídelny dodržují, jak jen mohou. Stejné společnosti však nyní doporučují zase něco jiného. Prof. Dostálová ze Společnosti pro výživu a Fóra zdravé výživy již poupravila své dřívější doporučení nízkotučných potravin a nově radí přejít od odtučněného tvarohu k polotučnému. My dodáváme, že ještě lepší jsou potraviny s přirozeným obsahem svých živin – tedy tvaroh plnotučný. Kvalitní tuky děti potřebují, nepotřebují ale tuky ve smažených jídlech a tuky průmyslově upravené. Spotřební koš ale v těchto kategoriích prostě nedělá rozdíl.
Oběd zapíjejte UHO mlékem
Zvýšení podílu tuků z jejich přirozených zdrojů včetně másla bude určitě krok žádoucím směrem. Zvýšený podíl sacharidů ve stravě na úkor tuků je podle současných poznatků považován za jednu z příčin nárůstu obezity. Co ale podle našeho názoru krokem správným směrem není, je další navyšování spotřeby mléka a mléčných výrobků, kterými je už nyní spotřební koš přímo napěchován.
Komentář Zdravé školní jídelny sice snaživě navrhuje, jak mléko a mléčné výrobky do obědů ještě lépe vpašovat, z praxe ale víme, že tyto možnosti jsou omezené. Častější zařazování sladkých jídel (kde se mléko a mléčné výrobky snadno uplatní) také není vhodné, kvůli zpravidla vyššímu obsahu cukru. Výsledkem tedy bude ještě častější zařazování mléčných (často bohužel kupovaných) doplňků, které ale oběd netvoří a zbytečně odčerpávají již tak napjatý finanční rozpočet na suroviny. Pokud mléčný doplněk stojí 5 Kč, je to cca 20 % ceny všech surovin, ze kterých se skládá školákův oběd. Není lepší ho oželet a koupit mu raději kvalitnější maso, dodat víc čerstvé zeleniny nebo jídlo ochutit bylinkou a ne glutamátem?
Rodiče, a už vůbec ne jejich děti, zkrátka nezajímá, zda oběd splňuje 35 % denní doporučené dávky vápníku, ale zda je jídlo chutné a vhodné pro jejich děti. Rádi bychom, aby stravné, které platíme, bylo využito na nákup surovin určených k uvaření normálního oběda a nikoliv za jogurty a spol., které obědem nejsou.
